O téhle nemoci jsem nikdy neslyšela, dokud jsme ji se synem nechytili. Nebylo to nic vážného, jen pekelně nepříjemného. Naštěstí syn měl tak mírný průběh, že kdybych to předním neměla já, tak asi ani nepoznám, že je nemocný.
Nejspíš jsme to chytili v bazénu na kojeneckém plavání. Začalo to teplotou, bolestí hlavy a svalů a únavou. Vypadalo to na chřipku, během dne jsem měla horečku skoro 40°. Druhý den už teplota opadla, udělalo se mi líp, ale začalo mě hrozně bolet v krku. Měla jsem podezření na aft v ústech. Měla jsem ho už jednou a když se objeví vzadu v krku, bolí to skoro jako normální nachlazení. Pak se objevili pupínky na rukou a začaly mě divně svědit plosky nohou. Myslela jsem, že jsem něco špatného snědla, ale druhý den už bylo jasné, že je to není jen fakt divná vyrážka. Vygooglila jsem si sedmou nemoc a radši jsme jeli na pohotovost. Syn začal mít horečku a tak bylo jasné, že to má taky. Nijak se to léčit nedá a je to dost nakažlivé. Nakonec měl jen pár pupínků (dostal zřejmě protilátky z mateřského mléka), zato já jsem nemohla dva dny nic dělat rukama, ani chodit, jak moc to bolelo. Ruce i nohy mě doslova pálily. A pak jsem se začala loupat. A já jsem nenechavka nenechavá a ještě jsem to zhoršovala a loupala a loupala… Doslova mi zmizely otisky prstů. Po týdnu už konečně nevypadám, že mám lepru. Doktorka mě strašila, že mi můžou slézt nehty, ale to se naštěstí nestalo. Pozitivní je, že už to znova chytnout nemůžeme.
